Tuto popisku zpracoval Elxter Hejduk  

Plicník lékařský

slovensky plúcnik lekársky, latinsky Pulmonaria officinalis

Čeleď: brutnákovité (Boraginaceae)
Lidové názvy: hvězdoš, korálky, plucník, pličník, nevlastní sestry

Popis rostliny
Je to vytrvalá bylina s poměrně tenkým, rozvětveným oddenkem a lodyhami 10 - 30 cm vysokými, chlupatými, přímými a jen nahoře rozvětvenými většinou ve 3 vijany. Pět až sedm lodyžních listů je úzce vejčitých až kopinatých, skoro přisedlých, 4 - 6 cm dlouhých, 1 - 2 cm širokých. Přízemní listy v růžici se vyvíjejí zároveň s květními lodyhami a jsou 4 - 12 cm dlouhé a mají dosti dlouhé řapíky, na líci opatřené hlubokým žlábkem a kratší nebo stejně dlouhé jako čepele, jež jsou vejčité, na konci špičaté, naspodu skoro srdčité nebo uťaté, 2 - 5 cm široké, dosti tmavě zelené, bez bělavých skvrn, s žilnatinou zpeřenou a jen někdy podle žilek světlejší, dosti měkce chlupaté. Květy skládají vijany. Jednotlivé kvítky mají kalich 6 - 8 mm dlouhý, za plodu prodloužený až na 12 mm, do třetiny až poloviny rozdělený v pět cípů. Nálevkovitá koruna je červenofialová, 13 - 18 mm dlouhá, v ústí s chomáčky chlupů, rozdělená v pět zaokrouhlených cípů. Pět tyčinek je kratších než trubka koruny. Jejich nitky jsou krátké. Semeník nese čnělku s hlavatou bliznou a mění se za plodu ve 4 tvrdky, jež jsou 3,5 - 4 mm dlouhé, leskle hnědé až černé. Kvete od března do května.

Stanoviště
Výskyt: Hojně roste ve světlých hájích, stinných listnatých lesích, na okrajích lesů a v křovinách s vlhčí a hlubokou půdou z nížiny až do podhůří. Nejlépe se mu daří na teplých vápencových podkladech.

Rozšíření
Je to evropská rostlina, která na východ je rozšířena do střední a jižní části evropského Ruska, kde zasahuje až do předhoří Kavkazu. Na západ zasahuje do Arden a do francouzské Jury.

Účinné látky
Obsahové látky: především kyselina křemičitá (až 4 %) v rozpustné i nerozpustné formě, až 10 % tříslovin a dále flavonoidy, slizy, saponiny, vitamín C a minerální látky, z nichž významné jsou vápenaté soli. Vysokému obsahu stopových prvků se přičítá příznivý účinek na činnost žláz s vnitřní sekrecí.

Sběr a sušení
Droga: kvetoucí nať (Herba pulmonariae) nebo listy letních růžic (Flos pulmonariae) V dubnu a květnu se u země odstřihuje nebo seřezává kvetoucí nať, která se nesmí pomačkat a hned po sběru se rychle suší ve stínu na dobře větraných místech v tenkých vrstvách buď přirozeným teplem nebo uměle při teplotě do 40 °C. Při sušení lze drogu převracet, aby sušení probíhalo rychle a droga si zachovala původní zbarvení. Při pomalém sušení droga zčerná. Možno sbírat také řapíkaté listy letních růžic. Správně usušená droga je světlezelené barvy, bez pachu a má poněkud slizovitou chuť. Musí se uchovávat v dobře uzavřených nádobách.

Využití v léčitelství
Plicník byl ve středověku oblíbenou a hojně používanou léčivou rostlinou, dnes je jeho význam nepatrný. Používal se především při plicní tuberkulóze, při kašli, chrapotu, zánětech průdušek a průduškovém astmatu jako expektorans. Příznivý účinek se přičítá kombinaci účinků saponinů, které usnadňují odkašlávání, uklidňujícímu a ochrannému účinku slizů a protizánětlivému a dezinfekčnímu účinku tříslovin. Mimoto má droga také slabý močopudný účinek, působí protizánětlivě, svíravě, má změkčující účinek a zvyšuje srážlivost krve. Plicník se proto používal také ve směsích s jinými rostlinami, např. jitrocelem, přesličkou, podbělem, fenyklem apod. K zevnímu použití se připravuje zápar nebo odvar, slouží k omývání hnisajících ran a hemeroidů, kde se uplatňuje protizánětlivý, změkčující a svíravý účinek, používá se i k přípravě teplých obkladů.

Další využití
Pro svou nenáročnost se plicník někdy pěstuje jako časná modonosná dostlina, poskytující včelám často již od konce března hojnost nektaru. V Anglii jsou mladé listy oblíbenou přísadou do různých jarních salátů a přidávají se také do polévek.