Oměj šalamounek

slovensky prilbica modrá, latinsky aconitum napellus

Je to jedna z nejjedovatějších bylin rostoucích u nás. Vyskytuje se v několika druzích, nejčastější je právě oměj šalamounek. Většinou se o oměji mluví v mužském rodě, ale lze se setkat i s rodem ženským.

Popis rostliny
Je to až 150 cm vysoká rostlina s velkými, dlanitými listy. Při kvetení se vršek lodyhy rozděluje a vyrůstají z něj četné modré až fialové květy zvláštního přilbicovitého tvaru, trochu připomínají známé „pejsky“ nebo květy lnice. Kvete od května do srpna. Roste hlavně na vlhkých místech, v lesích a u potoků. Někdy se pěstuje v zahradách jako okrasná květina.

Sběr
Užívanou částí je hlíza, která se sbírá na podzim, nejčastěji v říjnu. Sbírají se mladé, dceřiné hlízy, které vyrostly v roce sběru, nikoli mateční hlíza. Ojediněle se sbírá i nať, a to buď před rozkvětem, nebo v době květu. Pokud s omějem budete jakkoli manipulovat, pečlivě si potom umyjte ruce, nebo raděj pracujte v rukavicích.

Historie
Oměj je prudce jedovatý, jeho smrtících účinků se dříve využívalo mimo jiné i k výrobě šípového jedu . Smrtelnou dávkou je už několik gramů kořene. V antice i ve středověku to byl oblíbený travičský prostředek. Byl využíván i k euthanasii, smrt po jeho požití sice není bezbolestná (člověk zemře v křečích udušením), ale dost rychlá a hlavně jistá. Podle antické pověsti stvořila oměj bohyně podsvětí Hekaté ze slin obludného psa Kerbera, strážce podsvětí.

Užití v léčitelství
Pro velkou jedovatost této rostliny je v lidovém léčitelství vnitřní použití vyloučené. Ani vnější použití nedoporučuji, jen pro úplnost zmíním, že zevně se dá použít jako místní anestetikum. Dříve se zevně aplikoval při revmatismu.

Užití v magii
Oměj bývá spojován s černou magií a to s těmi nejzlovolnějšími kouzly. Je spojován s podsvětím, lze ho použít při přivolávání mrtvých i ke vstupu do podsvětí, což Vám ale nedoporučuji zkoušet, protože je dost pravděpodobné, že už byste se nevrátili… Oměj je využíván i při nekromancii. Také jsou zmínky o jeho využití v létacích mastích, ale existuje dost spolehlivějších bylin. Snad jediný způsob využití, který by Vás měl zajímat, je to, že ho lze použít proti vlkodlakům i jiným lykantropům. Možná znáte z literatury název byliny vlčí mor, a to je lidový název právě oměje. Jak jistě víte, vlkodlaci jsou značně odolní proti zranění obyčejnou zbraní i proti většině jedů. Jed oměje je však tak silný, že i vlkodlačí metabolismus s ním má co dělat, a pokud je vlkodlak oslabený – třeba zraněný – může mu podlehnout. Proto se proti vlkodlakům používají zbraně namočené v omějové šťávě či tinktuře.