Tuto popisku zpracovala Pavlína Culková  

Mucholapka podivná

slovensky mucholapka, latinsky Dionaea muscipula

Čeleď: Droseraceae – rosnatkovité
Rod Dionaea zahrnuje pouze tutu jedinou rostlinu.
Latinské rodové jméno je odvozeno od řecké bohyně lovu, kterou je Dione (česky Diana).

Popis rostliny
Mucholapka je zcela unikátní rostlinou. V substrátu je ukotvena pomocí nemnoha černých tenkých kořenů, které vyrůstají ze ztlustlého cibulovitého útvaru uloženého mělce pod povrchem. "Cibule" je sestavena ze zduřelých bází listových řapíků a napomáhá dioneím přezimovat, přestát příležitostné vyschnutí naleziště nebo přežít požár vegetace v letním období. Na jaře mucholapka vyhání vysoký stvol s velkými (1,5 cm) bílými květy Po opylení v zelených tobolkách uzrává množství drobných černých semen. Listy mucholapek vyrůstají v přízemní růžici a jsou bud' položené na zemi nebo vysunuté do prostoru. Jsou složeny z křídlatě se rozšiřujícího řapíku a již zmíněné pasti. Velikost a šířka řapíku se v průběhu roku mění - v době nedostatku kořisti (podzim, zima) je vyvinut maximálně tak, aby byla jeho asimilační plocha co nejvíce využita. Pasti jsou v té době malé a nepříliš funkční. V době největší hojnosti hmyzu je tomu právě naopak a zúžený řapík slouží hlavně jako nosič „sklopky".

Popis pasti
Past je vlastně přeměněná čepel listu a připomíná rozevřenou škebli -je složena ze dvou "čelistí" oválného tvaru, jež jsou k sobě přiloženy podél centrálního nervu listové čepele a svírají úhel asi 45°. Okraje "čelistí" obsahují nektarové žlázy pro lákání kořisti a po obvodu jsou vyzbrojeny tuhými špičatými výrůstky, které po sklapnutí pasti vytvoří jakousi klec zabraňující úniku hmyzu. Velmi důležité jsou tři citlivé ohebné chlupy, které se nacházejí na vnitřní hladké červené ploše obou polovin pasti. Fungují jako signalizační zařízení pro vlastní spuštění "klece". Jakmile totiž hmyz vstoupí dovnitř nástrahy a opakovaně ohne některý ze šesti chlupů, past spustí. Sevření čelistí neprobíhá v místě centrálního nervu, ale je způsobeno změnou prohnutí polovin čepele z konvexního do konkávního tvaru. Primární "sklapnutí" čelistí je za optimálních podmínek (mladé listy při teplotách nad 30 °C) dokončeno za méně než 0,5 sekundy! Bylo zjištěno, že v momentě kontaktu hmyzu se spouštěcím chlupem probíhají čepelí určité elektrické vzruchy. Pro sevření pasti je nutné, aby se hmyz dotkl jedné nebo více "spouští" opakovaně nejméně dvakrát v intervalu 2 až 20 sekund. Příroda se tímto důmyslným vylepšením brání proti zbytečnému sklápění pastí dešťovými kapkami! (nebo jinými neživými a tedy nepohyblivými předměty.) Přes vysokou úroveň dnešní fyziologie, elektronové mikroskopie a dalších vědních oborů se nepodařilo odhalit vlastní mechanismus sevření čelistí, a tak zatím nikdo nedokáže uspokojivě vysvětlit, jak může rostlina reagovat na vnější podnět tak razantně a s takovou rychlostí. Po prudkém sevření obou polovin "sklopce" jejich svíravý pohyb pomalu pokračuje dál a rostlina nejprve chemickými receptory zjišťuje, zda ulovila kořist. Pokud ano, okraje pasti hermeticky přilnou k sobě a dovnitř je napuštěna trávící šťáva. Vstřebávání živin probíhá pomocí vstřebávacích žláz na vnitřním povrchu čepele asi 7 až 10 dní. Pak se past znovu otevírá a je připravena k "lovu". Častým spouštěním se pasti opotřebovávají a po dvojím - trojím „použití" jsou již nefunkční a odumírají. Zbytečně sklaplý list "pozná" svůj omyl do dvou dnů a znovu se rozevře. Taktéž sklapnutí naprázdno past opotřebovává a po asi 10 spuštěních čepel odumírá.

Stanoviště
Celoročně vlhké, často (zejména z jara) zaplavovaná rašeliniště. Vyžaduje vlhký vzduch a plné slunce, teploty na přirozeném stanovišti jsou v létě podobné teplotám středoevropským, v zimě jsou o něco vyšší, nejčastěji se pohybují mezi 5 až 10 °C, ale výjimkou nejsou ani slabší mrazíky (pokud listy zmrznou, vytvářejí se na jaře nové z přezimujících "cibulí").

Rozšíření
V přírodě roste pouze na malém území USA, ve státě Jižní Karolína, v současnosti poměrně vzácná jednak v důsledku intenzivního zájmu sběratelů a za druhé v důsledku úbytku jejích přirozených stanovišť.

Pěstování
Teplota: V létě možno mucholapku pěstovat venku, v zimě vyhovuje teplota nejlépe mezi 5 a 10 °C.

Umístění: Celoročně na plném slunci, pouze jeli rostlina umístěna za sklem (např. v akváriu či sklenici) je třeba mírně zastínit.

Zálivka: Květináč by měl stát alespoň v době růstu neustále v misce s několika centimetry dešťové vody, v zimě udržujte substrát stále mírně vlhký. Protože mucholapka vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost, je dobré květináč umístit např. do akvária nebo větší sklenice, které však necháme shora otevřené, aby byly rostliny dobře větrány. Zalévat výhradně dešťovou vodou! Rosení se obvykle nedoporučuje.

Substrát: Hrubá vláknitá rašelina nebo její směs s praným říčním pískem. Přesazuje se jednou za 2 až 3 roky, pěstuje se obvykle v malých plastových květináčích o průměru asi 5 cm.

Dokrmování: Jsou-li mucholapky umístěny venku, není třeba dokrmovat, rostlina si sama nachytá dostatek potravy. V opačném případě je dobré dát rostlině jednou za měsíc jednu mouchu. Vydatnější dokrmování je spíše na škodu, neboť rostliny pak mají nadbytek dusíku, nejsou nuceny tvořit pasti, které v důsledku toho zakrňují.

Množení: Množení je možné semeny nebo vegetativně. Množení semeny je velmi zdlouhavé a pomalé, semena se sejí ihned po dozrání (někdy je třeba nechat výsev prodělat chladnou periodu) a klíčí asi po 4 týdnech. Vegetativně lze množit buď dělením trsů při přesazování nebo oddělením listových řízků: Středně staré listy včetně pasti se odtrhnou i s kouskem zdužnatělé části "cibule" a umístí se na vlhký, nastříhaný živý rašeliník, nejlépe pod fólii, ideální teplota je asi 25 °C. Na bázi řízku se po čase objeví dceřiné rostlinky.

Škůdci: Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že mucholapku dokáže velmi efektivně zlikvidovat mšice.

Poznámka: Byť je nesmírně zajímavé sledovat sklapování pastí, není dobré listy zbytečně dráždit, neboť sklapování rostlinu vysiluje a vede k předčasnému odumírání lapacích listů.