Jitrocel kopinatý

Latinský název: Hepatica triloba

Český název čeledi: Pryskyřníkovité
Latinský název čeledi: Ranunculaceae

Výskyt
V ČR hojný od nížin až po vrcholy hor, celkově roste v Evropě včetně Islandu, na východě až po středoasijské republiky, západní Himaláj, dále v Malé Asii, Sýrii, Iráku, Íránu, Pákistánu, v Africe na Kanárských ostrovech, Azorech, Madeiře a v severních oblastech Afriky. Zavlečen do mnoha dalších částí světa včetně Ameriky.

Popis rostliny
Je to vytrvalá bylina, s přízemní růžicí listů, které jsou zčásti vzpřímené. Mají úzkou podlouhlou čepel, okraje jsou většinou nezřetelně zoubkované. Ze stření části růžice vyrůstá několik vzpřímených stvolů, které nesou květenství. Květy jsou drobné, žlutobílé, mají podpůrné hnědé listy. Tyčinky jsou až 3x delší než koruna květu. Květy jsou uspořádány do hustého, válcovitého, před květem zašpičatělého klasu. Plodem je zdřevnatělá tobolka vejcovitého tvaru. Obsahuje dvě pouzdra po dvou semenech, podlouhlého tvaru načernalé barvy. Vnější vrstva osemení za vlhka slizovatí. Jitrocel kopinatý kvete od května do září.

Historie
Jitrocel byl odedávna znám svojí léčivou mocí. Staří Řekové tuto rostlinu pojmenovali sedmižeberní, neboť jitrocel kopinatý má opravdu sedm žeber. Řekové i Římané ho hojně používali při oparech, kožních infekcích, ale také jako protijed při pokousání vzteklinou napadeným psem. Jitrocel obvykle roste u cest a stezek, což ho předurčilo stát se bylinkou poutníků už ve středověku. Vždyť unavenému putujícímu stačilo sednout si na kraj cesty, utrhnout lehce dostupné lístky jitrocele a ošetřit jím menší poranění, ba i vymknutí. Severoameričtí indiáni používali na označení jitrocele dvě jména. Nazvali jej „stopou bílého muže“, protože rostl kolem sídel bělochů. Ale říkali mu i „hadí plevel“ - neboť sami jej používali jako protijed při uštknutí jedovatým hadem. V Indii se zase semena jitrocele dodnes používají jako diuretikum při problémech s močením a močovými cestami. Používá se tam i v případě průjmů a jako velice účinný prostředek proti parazitům. Kdysi se na vesnici často používal jitrocel i v kuchyni. Nasekaný se přidával do polévek, míchaných vajíček, nádivek a salátů. Nejčastěji se z něj ale vařil čaj.

Obsažené látky
Obsahuje až 2% glykosidu aukubinu, které má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, dále množství slizu, enzymy, třísloviny, vitamin C, hořčiny, kyselina křemičitá a draselné soli.

pěstování
Jitrocel kopinatý je běžně se vyskytující léčivá bylina, která byla odedávna velmi ceněna. Z přízemní růžice štíhlých tuhých žebrovitých listů vyrůstá několik neolistěných stvolů zakončených malou šišticí drobných nenápadných kvítků. Sbírají se mladé listy, které se opatrně suší, aby nezčernaly.

Využití
Drogou je list (Folium plantaginis), který se sbírá od června do srpna. Suší se rychle v tenkých vrstvách (do 5 cm) na slunci nebo při umělé teplotě do 50 °C nebo je možno provést předsušení na slunci a dosušení ve stínu. Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení, pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné (při černání dochází k rozkladu přítomného aukubinu - viz. dále). Jitrocel vůbec patří mezi nejchoulostivější drogy: Při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí (nutno proto sušit bez obracení), vlhne, plesniví a černá. Droga obsahuje slizové látky, glykosid aukubin (asi 2% - aukubin má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu), enzymy, třísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou, soli draslíku a vápníku, xantofyl a fytoncidy. Jitrocel patří mezi nejznámější léčivé rostliny, používali jej již antičtí lékaři. Užívá se jako hojivý prostředek, dále uvolňuje hleny a upravuje stolici. J.A.Zentrich doporučuje při zánětlivých procesech v žaludku a střevech nebo při ulcerózní kolitidě či při peptickém vředu užívat 3x denně 20 minut před jídlem jednu polévkovou lžíci čerstvé jitrocelové šťávy. Nálevem lze příznivě ovlivnit bronchitidu nebo tuberkulózu a stejně tak jej lze použít i při zánětech očí. Na hojení ran se osvědčilo použití čerstvých rozmačkaných listů, kdy se má zprvu použít jitrocele většího a teprve po částečném zhojení jitrocele kopinatého, který rány "zaceluje". Je výborným krev čistícím prostředkem a tlumí silnou menstruaci a bílý výtok. Žvýkaná semena jitrocele snižují hladinu cukru v krvi, ze semen se také připravuje sliz, který se užívá jako projímadlo. Nálev se připravuje z 1 polévkové lžíce drogy vařené 10 minut ve 250 ml vody. Užívá se 2x až 3x denně. Jitrocelová mast (připravená nejlépe z jitrocele většího) hojí vředy, naběhlé žíly, záněty, popáleniny apod. Obklady z jitrocele většího hojí bércové vředy. Jitrocelový sirup je výborným preventivním prostředkem proti katarům horních cest dýchacích. Jitrocelová šťáva vkápnutá do uší zabraňuje bolestem uší, zvláště při pobytu na studeném vzduchu.