Heřmánek pravý

Latinský název: Matricaria recutita

Český název čeledi: Hvězdnicovité
Latinský název čeledi: Asteraceae

Výskyt
Původní areál rozšíření zahrnoval jižní Evropu a oblast Středomoří. Během doby se postupně rozšířil pěstováním i do jiných teplejších oblastí Evropy a i do Ameriky a Asie. V jižních oblastech se pěstuje v polních kulturách.

Popis rostliny
Heřmánek pravý je jednoletá bylina vysoká 15 až 50 cm. Celá rostlina charakteristicky voní. Lodyha je přímá, větvená a lysá, málo listnatá. Listy jsou jemné, střídavě přisedavé,dvojnásobně nebo trojnásobně zpeřené, 3–7 cm dlouhé, s úzce čárkovitými špičatými úkrojky. Květní úbory o průměru 1–2,5 cm tvoří zlatožluté trubkovité a bílé jazykovité květy na prodloužených stopkách až 10 cm slouhých a jsou uspořádané do laty. Květní úbor má žlutý terč a kuželovité duté lůžko průměrně 4–5 mm vysoké. Důležitým poznávacím znakem oproti podobným rmenům je skutečnost, že květní lůžko heřmánku je duté, zatímco u rmenu je plné.

Historie
Heřmánek pravý, modrý, patří k nejznámějším bylinkám v historii přírodní léčby. O heřmánku se zmiňuje už Hippokrates a píše, že staří Egypťané tento „květ Boha slunce“ uctívali jako zázračnou rostlinu. Také Řekové uměli s jeho pomocí léčit nejrůznější nemoci od astmatu až po nespavost. V medicíně začal být heřmánek využíván teprve asi před 250 lety, a to zejména pro své protizánětlivé účinky. Dnes víme, že heřmánková silice působí také proti křečím, tiší bolesti, napomáhá pocení a má mírný dezinfekční efekt.

Obsažené látky
Obsahuje modré silice (asi 1,5%, u pěstovaných forem až 3%) s hlavní složkou chamazulenem a dále bisabolol, farnesen, hořčiny, flavonové glykosidy, kumarinové látky, cholin, sliz, apigenin, který má protikřečové účinky, a další účinné látky.

Pěstování
Po zasetí až do květu potřebuje dostatek vody a za květu teplo. V osevním postupu ho řadíme nejlépe po olejninách, především po ozimé řepce. Pro svoji nenáročnost je považován za doběrnou plodinu. Heřmánek můžeme úspěšně pěstovat jako podkulturu v nově založených intenzivních sadech. Po vikvovitých plodinách a hnojem hnojených okopaninách heřmánek nepěstujeme. Rostlina je pak náchylná k poléhání. Zpracování půdy a příprava k setí musí osivu zajistit možnost klíčení na světle a dostatek vlhkosti. Tradičně se po sklizené předplodině provádí včasná podmítka a střední orba. Po usmykování a uvláčení se povrch válením zpevní, aby osivo při setí zůstalo na povrchu. Optimální šířka řádků je 0,20 m. V takto úzkých řádcích se však porost při ošetřování během vegetace často poškozuje. Z toho důvodu volíme řádky 0,45 m, případně páskový výsev do řádků širokých 0,60 m. Výsevek je 1,5-2 kg na hektar upraveným secím strojem.

Využití
Sbíranou částí je květ (Flos chamomillae), který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm. Suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Droga zejména uvolňuje křeče, působí protizánětlivě, dezinfekčně a potopudně. Dle J.A.Zentricha také příznivě působí při léčbě zánětů trávícího ústrojí, proti peptickému vředu, při nadýmání, ničí jedovaté produkty látkové výměny mikroorganismů jako jsou streptokoky nebo stafylokoky, je vhodná při angíně či zánětech v dutině ústní nebo hrtanu (jako kloktadlo). Preventivně lze dále heřmánku požít při potížích s trávením a stolicí (zácpy, průjmy), kdy se pije 2x denně nalačno heřmánkový čaj a k tomu se bere 1 až 2 lžičky mléčného cukru - není-li přítomno závažnější onemocnění, dokáže tato kůra během 3 až 4 týdnů napravit zcela střevní flóru. Obvykle se heřmánek bere formou nálevu, který se připravuje ze dvou čajových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody. Při inhalaci se 1 polévková lžíce drogy vaří asi v 200 ml vody a pod přikrývkou se vdechuje 10 minut. Protizánětlivého účinku chamazulenu (azulénů) se využívá při léčbě popálenin či při poškození kůže radiovým nebo rentgenovým zářením, neboť tato látka urychluje hojení, snižuje bolest a eliminuje tvoření jizev. Obklady či koupele z heřmánku lze použít i při dalších zánětlivých onemocněních, jako jsou např. hemeroidy.