Dobromysl obecná

Latinský název: Origanum Bulhare

Český název čeledi: Hluchavkovité
Latinský název čeledi: Lamiaceae

Výskyt
V ČR poměrně hojně v teplejších oblastech, ve středních polohách řidčeji, maximálně nalezen v nadmořské výšce 750 m v Krkonoších. Celkově se vyskytuje v celé Evropě vyjma Islandu, na severu asi po 65 ° severní šířky, dále na Kanárských ostrovech, Azorech, v severozápadní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, nižších polohách Himaláje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu.

Popis rostliny
Trvalka až 60 nebo 90 cm vysoká, s dřevnatějícími horizontálními oddenky. Lodyha je přímá, čtyřhranná, vždy na 2 protilehlých plochách odlišně oděná - odstále chlupatá nebo navíc s přitisklými chlupy. Větví se až v horní části, ale často rostou krátké sterilní větévky v paždí dolních listů. Na listech, listenech i kalichu jsou polokulovité přisedlé tmavé lesklé žlázky, vylučující silice. Listy jsou řapíkaté (1–2 cm i kratší), s čepelí vejčitou, 1–4 cm dlouhou, až 2,5 cm širokou, na bázi klínovitou, obvykle celokrajnou, oboustranně přitiskle chlupatou. Na vrcholu hlavní lodyhy a horních větví rostou nahloučené krátké lichoklasy a hlávky. Květy jsou oboupohlavné nebo vzácně se zakrnělými tyčinkami, téměř přisedlé, s kalichem zvonkovitě trubkovitým, 2,5–4,5 mm dlouhým, pěticípým, hustě chlupatým. Koruna je růžová až růžovofialová, 4–7 mm dlouhá, mírně dvoupyská a mírně z kalicha vyniklá, chlupatá. Zadní tyčinky jsou delší než přední, více méně všechny jsou z trubky vyniklé. Plodem jsou tvrdky podlouhle vejcovité, 0,9–1,3 mm dlouhé, hladké, hnědavé. Kvete v červnu až září. Jedná se o velmi variabilní druh, hlavně v jižní části areálu.

Historie
Dezinfekční a konzervační schopnosti oregana znali už staří Egypťané, kteří jich hojně využívali. Ve středověku oregano patřilo k rostlinám chránícím před "zlou mocí". Bylo vysazováno na hroby, aby poskytlo klid a mír duším zemřelých, a také se považovalo za protilátku hadího jedu. Nať se dříve požívala k barvení vlny nahnědo. Rodové jméno Origanum je odvozeno z řeckých slov "oros ganos" – tj. radost z hor.

Obsažené látky
Účinnou látkou je silice (0,4 % i více), značně proměnlivá vzájemným obsahem složek. Význačné jsou látky fenolické povahy, především tymol a karvakrol, jejichž množství se v silici podle původu drogy dosti mění. Kromě toho je v silici směs mono- a seskviterpenických uhlovodíků a kyslíkatých látek. Podle jiných údajů obsahuje silice některých typů dobromysli místo tymolu a karvakrolu karyofylen, a-bisabolen, dipenten, p-cymol, linalool, terpineol a terpinyl- nebo bornylacetát a ještě další terpenické látky. Mimo silici je v droze ještě malé množství horčin a třislovin, z doprovodných látek hlavně organické kyseliny. Protože názory na taxonomickou hodnotu matečných rostlin dobromysli z planých porostů nejsou jednotné (jde hlavně o vnitrodruhové taxony z jižní Evropy, např. středomořsko-atlantský poddruh subsp. prismaticum, který má skýtat mnohem více silice než eurasijský vlastní poddruh subsp. vulgare), označuje se ve farmacii silice podle původu rostlin, např. silice španělská, kyperská, smyrenská, syrská, marocká, řecká, italská apod. V poslední době je na trhu ještě silice bulharská a indická. Jednotlivé silice se liší zastoupením nebo chybením významných obsahových látek (tymolu, karvakrolu).

Pěstování
Dobromysl se pěstuje jednak jako léčivá rostlina a koření, tak i jako květina ozdobná a to zejména na skalkách (viz foto). Vyžaduje teplé a sušší umístění, půda by měla být dobře propustná. Množení se provádí řízky a to nejlépe v pařeništi. Cizokrajné druhy (např. Origanum amanum, Origanum dictamnus) je třeba v zimě chránit před mrazem.

Využití
Kvetoucí nať (Herba origani vulgaris) se v červenci nebo v srpnu seřezává nad zemí, nejlépe těsně před polednem, kdy obsahuje nejvíce silic. Suší se ve stínu nebo při umělém sušení s teplotou do 40 °C. Silice v droze obsažená uvolňuje křeče při kašli, působí desinfekčně, usnadňuje odkašlávání, působí protizánětlivě na sliznice, upravuje trávení, zvyšuje vylučování žluče, uklidňuje. Dle J.A.Zentricha lze dobromyslu také použít při žaludečních a střevních chorobách (zánětech), při žaludečních neurózách (uklidňuje), jako mírné antidepresivum, při poruchách spánku, při epilepsii, dále droga podporuje jaterní činnost, reguluje menstruaci, snižuje revmatické bolesti, působí potopudně a močopudně, prohlubuje sílu srdečního stahu, takže ji lze jako pomocnou drogu použít při angíně pectoris či při srdeční ischemii, jako kloktadlo ji lze použít při zánětu dásní nebo při onemocněních krčních. Obvykle se dávkuje 10 až 15 g drogy na 400 ml nálevu, který se rozdělí na 3 dávky a pije se před jídlem, užívá se zejména při úporném kašli a při onemocnění dýchacího ústrojí. Inhalace dobromyslových par se osvědčila při kašli a rýmě, ale i jako prostředek potlačující migrenózní bolesti hlavy. Zevně se užívá k přípravě sílících koupelí (zejména u slabých dětí). Dobromysl nemá vedlejších účinků, takže se může podávat i dlouhodobě. Jak už název rostliny napovídá, droga příznivě působí na psychiku, čehož lze využít zejména v prevenci. Preventivně lze dobromysly také užívat při žaludečních neurózách a to nejlépe v kombinaci s meduňkou, třezalkou a hořcem nebo puškvorcem (v poměru 2:1:1:1/2) nebo zejména v zimním období je vhodné drogu přidávat do tzv. prsních čajů.

Další využití
Drhnutá nebo mletá dobromysl se používá jako koření známé pod názvem oregano. Oblíbená je zejména v Mexiku a ve Středozemí, ale samozřejmě i u nás.