Cibule kuchyňská

Latinský název: Allium cepa

Český název čeledi: Česnekovité
Latinský název čeledi: Alliaceae

Výskyt
Protože česnek cibule se pěstuje už několik tisíc let, je velice těžké určit původní areál jeho rozšíření. Pravděpodobně pochází z horských oblastí Íránu, Afghánistánu a Turkmenistánu. Dnes se nejvíce pěstuje v Číně, Indii, USA, Japonsku, Španělsku a v zemích bývalého SSSR.

Popis
Jedná se o dvouletou až vytrvalou (spíše jen teoreticky) rostlinu, na bázi s velkou cibulí. Stonek je dosti robustní, dole až 3 cm v průměru, je dutý. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele jsou celokrajné, polooblé se souběžnou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství, jedná se hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel. Květenství je podepřeno toulcem. Pacibulky jsou v květenství přítomny jen někdy. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků bílé až narůžovělé barvy, se středním zeleným pruhem. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.

Historie
Z četných památek víme, že cibule se pěstovala odedávna v Číně, Indii, Malé Asii, v Řecku, Itálii i v Egyptě. Odtud se dochovala zpráva, že při stavbě známé Cheopsovy pyramidy bylo spotřebováno na stravu pro dělníky 1600 stříbrných talentů za cibuli, česnek a ředkev. Cibule byla používána údajně již ve starém Egyptě při stavbě pyramid, ale pravděpodobně to nebyla nám dobře známá cibule kuchyňská, která se běžně používá při vaření v našich končinách, ale nejspíše cibule živorodá, které se i mnohdy říká cibule egyptská. V Egyptě byla cibule považována za svatou rostlinu a často sloužila i jako obětina. Používala se i v magii starého Egypta například při rituálech, které měly chránit děti před zlem a démony. Podle knihy Egyptian Herbal se cibule používala i při mumifikaci. Sporné jsou doklady o jejím pěstování v Jižní Americe v předkolumbovských kulturách. O cibuli se někdy říká, že je "elixírem intelektuálů", protože ji obsah účinných látek předurčuje především pro lidi duševně intenzivně pracující.

Obsažené látky
Cibule obsahuje řadu biologicky hodnotných látek: bílkoviny, cukry, dost draslíku, vápníku, fosforu, železa, fluóru, síry, vitamín C a B, biotin, kyselinu pantothenovou a nikotinovou a karoten.

Pěstování
Cibule se vyskytuje ve dvou odrůdách – jarní a podzimní. Vyžaduje středně těžké půdy. Výsev jarních odrůd probíhá v březnu do hloubky 2,5 cm do jednořádků nebo dvojřádků po 35 až 40 semenech na jednometrovém řádku. Ozimé odrůdy se vysévají ve druhé polovině srpna o jeden centimetr hlouběji. Během vegetace je nutné zajistit kultivaci meziřádkových prostorů a intenzivní ochranu proti houbovým chorobám a škůdcům.

Využití
Cibule je základní kořenící součástí při přípravě masitých jídel, polévek, salátů, nakládaných zelenin, omáček, dušených zelenin, různých paštik a pomazánek. Používá se čerstvá, sušená i rozemletá na prášek. Tato droga se používá při nechutenství, arterioskleróze, zažívacích potížích, teplotě z nachlazení, kašli a zánětu průdušek, chřipce, angíně, při vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a hltanu. V lidovém použití se také objevuje astma, nedostatečnost žlučového měchýře, nepravidelná menstruace a cukrovka. Zevní užití má také při bodnutí hmyzem (včelou a vosou), zánětlivých onemocněních a vředech. Vyšší dávky však mohou způsobit žaludeční potíže, častý kontakt s buněčnou šťávou může vést k alergické odezvě.