Bukvice lékařská

latinský název: betonica officinalis

Český název čeledi: Hluchavkovité
Latinský název čeledi: Lamiaceae

Výskyt
V ČR téměř na celém území roztroušeně a místy hojně, chybí ale v horských oblastech (max. asi 700 m n.m.), vzácně v Poohří, v Podkrušnohorské pánvi, na Slánsku, na Vysočině a v některých oblastech severních a severovýchodních Čech. Celkově od jižní Skandinávie po severní Afriku a na východ po Ural a Kavkaz.

Popis rostliny
Vytrvalá rostlina vysoká 20-80 cm. Z načervenalého oddenku vyrůstá čtyřhranná, na bázi dřevnatějící lodyha. Ta je vystoupavá nebo přímá, roztroušeně chlupatá až lysá, většinou nevětvená, jen řídce listnatá. Listy v přízemní růžici jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité až eliptičné, na bázi a vpředu zaokrouhlené. Dolní lodyžní listy jsou krátce řapíkaté a horní přisedlé. Všechny listy mají stejný tvar, liší se pouze ve velikosti. Výjimkou jsou nejsvrchnější listy, které jsou úzce kopinaté a přecházejí v listeny. Květy tvoří husté válcovité lichoklasy (pouze na bázi jsou řídké). Květenství je velké až 7 cm, jednotlivé květy mají velikost v rozmezí 12-14 mm. Kalich zvonkovitého tvaru je asi do jedné třetiny rozeklaný v osinkaté zuby. Koruna má karmínově červenou barvu. Horní pysk je přímý, z vnější strany chlupatý, dolní pysk je trojlaločný, s velkým, vroubkovaným středním lalokem. Trubka je bílá, lehce prohnutá. V ní jsou vysoko vetknuté tyčinky nesoucí fialovo hnědé prašníky. Plody jsou čtyři tvrdky. Rostlina kvete od července do srpna.

Historie
Bukvice lékařská se vždy pěstovala v klášterních zahradách a kolem hřbitovů. Měla chránit před čáry, kouzly a zlými duchy. Tomu, kdo ji nosí u sebe, měla ochraňovat duši i tělo, a toho, kdo si ji položí pod polštář, měla při spánku chránit před přeludy a zlými sny. Bukvice se často vysazovala do zahrad, aby chránila dům od všeho zlého. Usušená a nasypaná po obvodu pozemku vytvořila ochrannou zeď, kterou nemohly překonat žádné zlé síly. Rostlina byla známá i v klášterních nemocnicích Evropy, kde se používala k léčení dušnosti, bolestí hlavy, žloutenky, obrny, křečí, dny a různých druhů bolestí, při pokousání hady a psy. Sušená rostlina se používala ve Walesu jako lék na bolesti hlavy. Dobrými vlastnostmi ji údajně obdařila sv. Fraiida. Věřilo se, že moc a sílu bukvice lékařské znají divoká zvířata. Jeleni poranění šípy prý vyhledávali a spásali bukvici a rány se jim hojily. Anthony Musa, lékař císaře Augusta, hlásal, že bukvice lékařská se dá použít k léčení 47 nemocí, a napsal o ní velké pojednání. Sušená bukvice se také kouřila jako tabák a prášek z ní se šňupal proti bolení hlavy. Z listů se připravoval čaj. Rostlina měla také výborné kosmetické vlastnosti, přidávala se do koupelí a parních lázní.

Obsažené látky
Bukvice lékařská obsahuje třísloviny, silici, hořčiny, betain, cholin, prchavý olej, kyselinu tannovou, stachydrin a další látky.

Pěstování
Semena se mohou sbírat při pěkném suchém počasí přímo z planě rostoucí rostliny na místech, která nejsou znečištěná výfukovými plyny nebo jinými emisemi. Celá plodenství svázaná do volných svazků se pověsí a usuší tak rychle, jek je to jen možné. Semena se ukládají před jarním výsevem do dobře těsnících nádob.

VYužití
K léčebným účelům se používají sušené nadzemní části. Bukvice lékařská je vhodná při léčení bolestí hlavy vyvolané nervovým napětím. Čaj posiluje centrální nervový systém a je možné ho použít ke zmírnění plicních potíží, bolestí v krku, astmatu, kataru, dny, revmatismu, pálení žáhy a dýchacích obtíží. Může se pít jako tonikum v rekonvalescenci, k odstranění únavy a slabosti, na potíže močového měchýře a ledvin a proti nadměrnému pocení. Pravidelné používáni může pomoci při křečových žilách. Pít půl šálku nálevu denně se doporučuje apatickým, slabým dětem. Proti parazitům je účinný silný odvar. Šťávou z této rostliny je možné ošetřovat řezné rány, vnější vředy a staré boláky. Placky z listů jsou vhodné na pohmožděniny, pokousání nebo bodnutí hmyzem a také na řezné rány. Pokud se listy nechají namáčet pět minut v horkém červeném víně a potom se přiloží přímo na otevřenou ránu, dobře ji vyčistí a usnadní rychlou tvorbu hojivé tkáně.