Aloe kapská

Latinský název: Alloe Xerox

Český název čeledi: Liliovité
Latinský název čeledi: Liliaceae

Výskyt
Aloe pochází z Východní a Jižní Afriky, ale byla rozšířena i do Západní Indie(kde se rozsáhle pěstuje), do zemí tropického pásu, a může i dobře prospívat v zemích sousedících se Středomořím.

Popis rostliny
Aloe vera je sukulentní rostlina s xenomorfními listy i kmenem; často tvoří odnože. Rostlina se dožívá stáří až 10 let. Má tučné, kopinaté listy bez žilkování o délce 15 až 35 (někdy až 50) cm a šířce 4 až 5 (někdy až 7) cm, přičemž okraje listů jsou vybaveny ostny.
Když jsou již rostliny starší, tvoří 60 – 100 cm vysoké stvoly květů, jež jsou někdy rozvětveny. Květy jsou trojčetné. Okvětní lístky jsou převážně nažloutlé s červenými skvrnami. Květy mají šest tyčinek. Po odkvětu tvoří tobolky s plody.
Jen starší rostliny tvoří vyšší kmen, který je u mladších rostlinek zakrnělý, takže listy k němu přisedají poměrně těsně u země. Listy jsou růžicovitě uspořádány, jejich délka je 40 až 50 cm a šířka 6 až 7 cm.

Historie
Aloe je zmiňovánana již v Bibli. Tehdy se aloe používala jako vykuřovadlo a tedy jako parfém a přísada do balzamovacích směsí. Se jménem Aloe jsou spojovány následující příběhy: Vypráví se, že Ježíš byl před pohřbením a před svým zmrtvýchvstáním nabalzamován 40 kg aloe. Aloe se analogicky jmenovala i jedna ze tří takzvaných »požehnaných žen«, které držely stráž u hrobu. Vzájemné spojení těchto výrazů a jejich vztah k dotyčné rostlině zůstává nejasný. Jisté však je, že v 10. století doporučoval Patriarcha jeruzalémský Angličanovi Alfrédu Velikému rostlinu aloe jako léčebný prostředek, o němž věděl, že má silné uklidňující účinky, tišící bolest.

Obsažené látky
Obsahuje řadu minerálů, vitamínů, enzymů, biostimulátorů, ale i stopy látek obsažených v míze.

Pěstování
Aloe se dá příznivě pěstovat v mírném klimatu, kde nebývají mrazy. Potřebuje lehkou a písčitou půdu a slunečné stanoviště. V květináčích nebo v ostatních pěstitelských nádobách musí být postaráno o dobrý odtok vody a půdní směs by zde měla být obohacena o perlit, žulovou drť (granit) nebo hrubozrnný písek. Alternativně může být použita i přímo zhotovená směs pro kaktusy a sukulenty. Pokud pěstujeme aloe vera v květináči, měla by být zemina úplně vysušena, než bude nově oseta. V zimě odpočívá aloe při teplotě 12 – 15° C, v této době vyžaduje jen velmi sporadické zavlažování. V oblastech s výskytem mrazů se doporučuje přezimování aloe ve skleníku nebo uvnitř domu.

Využití
Aloe Vera dokáže pronikat dermální vrstvou a proto působí i zevnitř těla. Díky této vlastnosti hojí řezné rány, spáleniny, oděrky a je schopna nahrazovat i tukové buňky kostí. Aloe Vera gel působí jako přírodní čistič (obsahuje saponiny), prochází tkání díky přítomnosti ligninu. Pracuje jako anestetikum v místech, kde je aplikován. Zmírňuje bolesti ve svalech, kloubních spojeních apod. Je baktericidní, pokud je aplikován ve vysoké koncentraci po několik hodin v přímém kontaktu s bakteriemi. Dokáže likvidovat virus a je fungicidní. Je proti-svědivý, redukuje krvácení, sráží teplotu zanícených částí těla. Je protizánětlivý. Působí jako přírodní zvlhčovač, dodává vlhkost všem vrstvám kůže. Zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje regenerativní fázi hojivého procesu. Roztahuje kapiláry (krevní cévy nejmenšího průměru), rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň. Je výživný pro tělo a kůži, poskytuje širokou škálu vitamínů, minerálů, sacharidů, enzymů a aminokyselin. Je velmi efektivní při likvidaci virulentních druhů vaginálních trichomonád. Protože Aloe obsahuje velmi cenné enzymy, aminokyseliny , minerály, vitamíny, rostlinné glykosidy a antrachinony, které pomáhají z organizmu odplavovat toxické látky, proto je nejúčinnějším přírodním detoxikačním prostředkem 3. tisíciletí.